Práce snů - je to vůbec možné?

Tímto blogem se budu trefovat tak trochu do své řady. (Trochu vybočím a napíšu to tak trochu jinak než kdy jindy, víc "lidově".) 
A víte proč? Protože i za mnou chodili a chodí lidé řešit "práci snů". Možná se vám bude zdát, že si protiřečím nebo že jdu proti proudu. Obojí je správně. Po patnácti letech v pracovním procesu si totiž začínám uvědomovat jednu věc. Je opravdu pro život nezbytně nutné dělat práci, která nás baví? Zrovna nedávno jsem v jedné diskuzi četla příspěvěk: "Do práce se nechodím bavit, ale vydělávat na složenky". Když to vezmu z vlastní zkušenosti, tak né ve všech zaměstnáních jsem byla šťástná a né všechna zaměstnání mě uspokojovala. Někdy to byla opravdu otrava a v určité fázi jsem "tam" chodila doslova s odporem. A to byl začátek konce. Někdy nešlo ani tak o samotnou práci jako takovou, ale o šéfy kteří nebyli moje krevní skupina, ale musela jsem to přežít. Kdosi slavný kdysi pronesl větu: "Vším čím jsem byl, jsem byl rád". To mi připomíná jednoho spolužáka ze školy,  který měl vysněnou práci. Opravoval závodní auta a setkával se se slavnými závodníky a šampiony motorsportu doma i v zahraničí. Po letech když se k této práci dostal, vyzkoušel si co jeho snový "džob" obnáší, odešel a poté prohlásil: "Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, protože kdybych něměl to štěstí a možnost si tu práci vyzkoušet, tak bych asi měl pocit, že jsem přišel o nejlepší práci na světe". Když jsem se ho zeptala: "A nebyla to léta tvoje vysněná práce?", tak mi překvapivě odpověděl: "Ale jo, když jsem netušil, že to zas taková hitparáda není. Zvenku vždycky všechno vypadá úžasný, ale jenom do té doby, než zjistíš jak to ve skutečnosti funguje". Chlapovi spadly růžový brejle. Je to laciný přirovnání ale nic moudřejšího mě v tuhle chvíli nenapadá. A víte co je na tom všem nejlepší? Že teď dělá mnohem zajímavější práci, o které nikdy předtím nepřemýšlel a ani ve snu by ho nenapadlo, že něco takového bude dělat. To už konkretizovat nebudu, protože ve světě motosportu by věděli o kom je řeč:-) 

Důležitý je, že dělá práci, která je pro něj zajímavá, někdy je to jak říká "vo nervy", rozhodně to není práce snů, ale díky ní se posune zase o "level" výš. A kdo ví, co zajimavýho mu to v budoucnu přinese. Tady bych asi navázala na Steeva Jobse. Kdysi jsem dostala tu obrovskou bichli s jeho životopisem, která jako jediná ze všech knih sepsaných o jeho životě, je opravdu autentická, 678 stran od Waltera Isaacksona. Abyste přečetli takovouhle "cihlu", tak musíte mít fakt výdrž to dočíst až do konce.

Stejně tak jak se před lety začaly objevovat na pultech knihkupectví motivační knihy, tak se doslova roztrhl pytel s kouči. S tím jde ruku v ruce myšlenka, že je důležité dělat práci, která nás baví, ale nejen proto, že je to zrovna IN. Jedině v takové práci budeme spokojení a šťastní. 

Co říct závěrem? Nepodléhejte trendům dnešní doby. Dělejte co Vás baví a nebuďte zaskočení, že v každé fázi vašeho života vás baví zcela něco jiného. l když zrovna teď nemáte podmínky pro to, věnovat se "vysněné" práci, tak nezoufejte a dělejte alespoň to, co vás baví ve volném čase.  

Život je vývoj. Stárneme, moudříme, měníme názory, myšlenky, koníčky, stále se vyvíjíme a jako osobnosti rosteme. Doufám, že jen k tomu lepšímu:-)

Negativní reference od bývalého zaměstnavatele

Pokud na Vás bývalý zaměstnavatel poskytuje negativní reference, tak máte několik možností jak sebránit. Zaměstnavatel má v souladu se Zákoníkem práce povinnost bývalému zaměstnanci vystavit pracovní posudek. Tento posudek musí splňovat určité právní náležitosti a hlavně jeho obsah se dá právně napadnout žalobou do tří měsíců od vydání posudku. Na rozdíl od neformální reference, je pracovní posudek právně postižitelným dokumentem, tak i vyjádření zaměstnavatelů směrem k bývalým zaměstnancům bývají mnohem opatrnější a příznivější než neformální hodnocení v telefonátu. Zaměstnanec by si měl nechat vystavit pracovní posudek a v případě, že bude příznivý, tak může argumentovat tímto faktem u potenciálního zaměstnavatele při výběrovém řízení. Neformální reference jsou u některých firem velmi oblíbené a je na zaměstnanci bývalého zaměstnavatele, zda referenci podá nebo se odmítne vyjádřit, protože legálnost neformální reference je velmi sporná.

Jelikož jde o neformální referenci, tak se to  strašně špatně prokazuje a podkladem pro soud je pouze jednoznačný důkaz. A v úvaze o soudním sporu je třeba vzít v úvahu, že ani personalista zaměstnavatele, který referenci získával, nebude nakloněn situaci, kdy by se měl stát svědkem ve velmi delikátní kauze, protože neformální reference nejsou právně standardním postupem. Pokud jsou u bývalého zaměstnavatele osoby, které podávají nepříznivou referenci na kandidáta, tak je dobré najít další osobu, stávajícího nebo bývalého zaměstnance (nejlépe nadřízeného), který podá takovou referenci, které může změnit pohled na situaci u bývalého zaměstnavatele a pohled na výkonnost a kvality osoby, na kterou je podáváno negativní hodnocení.

I sympatie hrají roli u pohovoru

Máte praxi, zkušenosti ale i přesto se vám nedaří uspět při hledání práce. Jedním z možných kritérií, podle kterých se personalisté rozhodují, jsou i sympatie. 
Ty vy bohužel neovlivníte. Nepleťte si sympatie s prvním dojmem. U pohovorů jde kromě jiného i o „chemii.“ To, že někomu nepadnete do oka, není váš problém. Jednou vám to vyjde. Někomu dřív, jinému později. S pracovními vztahy je to podobné jako s těmi osobními. Personalisté se při pohovoru rozhodují mimo jiné i podle sympatií a podle toho zda kandidát zapadne do týmu či nikoliv. Samozřejmě se to mnohdy dost dobře rozpoznat nedá. Personalista není vševěd. I on se může při výběru mýlit. Ne vždy bývá nejlepší kandidát ten nejvhodnější. Ale to je všední realita. 

Na blogu a jeho vzhledu a formě zatím  pracuji, brzy si přečtete zajímavé články:-)
Andrea