A víte proč? Protože i za mnou chodili a chodí lidé řešit "práci snů". Možná se vám bude zdát, že si protiřečím nebo že jdu proti proudu. Obojí je správně. Po patnácti letech v pracovním procesu si totiž začínám uvědomovat jednu věc. Je opravdu pro život nezbytně nutné dělat práci, která nás baví? Zrovna nedávno jsem v jedné diskuzi četla příspěvěk: "Do práce se nechodím bavit, ale vydělávat na složenky". Když to vezmu z vlastní zkušenosti, tak né ve všech zaměstnáních jsem byla šťástná a né všechna zaměstnání mě uspokojovala. Někdy to byla opravdu otrava a v určité fázi jsem "tam" chodila doslova s odporem. A to byl začátek konce. Někdy nešlo ani tak o samotnou práci jako takovou, ale o šéfy kteří nebyli moje krevní skupina, ale musela jsem to přežít. Kdosi slavný kdysi pronesl větu: "Vším čím jsem byl, jsem byl rád". To mi připomíná jednoho spolužáka ze školy, který měl vysněnou práci. Opravoval závodní auta a setkával se se slavnými závodníky a šampiony motorsportu doma i v zahraničí. Po letech když se k této práci dostal, vyzkoušel si co jeho snový "džob" obnáší, odešel a poté prohlásil: "Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, protože kdybych něměl to štěstí a možnost si tu práci vyzkoušet, tak bych asi měl pocit, že jsem přišel o nejlepší práci na světe". Když jsem se ho zeptala: "A nebyla to léta tvoje vysněná práce?", tak mi překvapivě odpověděl: "Ale jo, když jsem netušil, že to zas taková hitparáda není. Zvenku vždycky všechno vypadá úžasný, ale jenom do té doby, než zjistíš jak to ve skutečnosti funguje". Chlapovi spadly růžový brejle. Je to laciný přirovnání ale nic moudřejšího mě v tuhle chvíli nenapadá. A víte co je na tom všem nejlepší? Že teď dělá mnohem zajímavější práci, o které nikdy předtím nepřemýšlel a ani ve snu by ho nenapadlo, že něco takového bude dělat. To už konkretizovat nebudu, protože ve světě motosportu by věděli o kom je řeč:-)
Důležitý je, že dělá práci, která je pro něj zajímavá, někdy je to jak říká "vo nervy", rozhodně to není práce snů, ale díky ní se posune zase o "level" výš. A kdo ví, co zajimavýho mu to v budoucnu přinese. Tady bych asi navázala na Steeva Jobse. Kdysi jsem dostala tu obrovskou bichli s jeho životopisem, která jako jediná ze všech knih sepsaných o jeho životě, je opravdu autentická, 678 stran od Waltera Isaacksona. Abyste přečetli takovouhle "cihlu", tak musíte mít fakt výdrž to dočíst až do konce.
Stejně tak jak se před lety začaly objevovat na pultech knihkupectví motivační knihy, tak se doslova roztrhl pytel s kouči. S tím jde ruku v ruce myšlenka, že je důležité dělat práci, která nás baví, ale nejen proto, že je to zrovna IN. Jedině v takové práci budeme spokojení a šťastní.
Co říct závěrem? Nepodléhejte trendům dnešní doby. Dělejte co Vás baví a nebuďte zaskočení, že v každé fázi vašeho života vás baví zcela něco jiného. l když zrovna teď nemáte podmínky pro to, věnovat se "vysněné" práci, tak nezoufejte a dělejte alespoň to, co vás baví ve volném čase.
Život je vývoj. Stárneme, moudříme, měníme názory, myšlenky, koníčky, stále se vyvíjíme a jako osobnosti rosteme. Doufám, že jen k tomu lepšímu:-)
